V devadesátých letech minulého století německý vynálezce Rudolf Diesel patentoval svůj vynález účinného, pomalu hořícího spalovacího motoru. Původní cyklus, který navrhl Rudolf Diesel, byl cyklus založený na isotermickém procesu. V pozdějších letech si Diesel uvědomil, že jeho původní cyklus nebude fungovat a přijal cyklus na bázi isobarického procesu známý též jako Dieselův cyklus.
Dieselův cyklus je jedním z nejběžnějších termodynamických cyklů, který lze nalézt v automobilových motorech a popisuje fungování typického pístového vznětového motoru. Dieselův motor pracuje podobně jako benzínový motor. Nejdůležitějším rozdílem je, že:
- Ve válci není na začátku kompresní doby žádné palivo, proto u vznětových motorů nedochází k samovznícení směsi.
- Dieselový motor používá místo zážehového zapalování (pomocí zapalovací svíčky) kompresní zapalování.
- Vzhledem k vysoké teplotě vznikající při adiabatické kompresi se palivo při vstřikování spontánně vznítí. Proto nejsou zapotřebí žádné zapalovací svíčky.
- Před začátkem silového zdvihu se vstřikovače začnou vstřikovat palivo přímo do spalovací komory, a proto první část výkonové doby nastává přibližně při konstantním tlaku.
- Vyšší kompresní poměry lze dosáhnout u vznětových motorů než u benzínových motorů.
Zdroj: Dieselův cyklus